Když jsem se rozhodla vydat gamebook vlastním nákladem, znamenalo to založit nakladatelství, které bylo třeba nějak pojmenovat.
Vymýšlela jsem všechno možné, od zkratek jmen, přes zeměpisné názvy mně blízkých míst až po spojitosti s gamebookem či hraním obecně. Všechno mi ale připadalo málo originální nebo nedostatečně libozvučné.
Čím déle jsem ale vymýšlela, tím šílenější a nepoužitelnější věci mě napadaly, až jsem se kreativně zcela vyčerpala a skončila u překladače, do kterého jsem zkoušela zadávat nejrůznější slova a slovní spojení v naději, že některé z nich v některém jazyce zazní tak, že to bude ono.
Dost jsme se u toho doma nasmáli a nejvíc ze všech pokusů nás pobavil finský překlad oblíbené básničky “Tečka, čárka, vykřičník…” Pisten, pilku, hutomerki si nás okamžitě získalo, a mně bylo úplně jedno, že nezapamatovatelný název firmy není z obchodního hlediska asi ten nejlepší tah.
Z originálního překladu jsem pak už jen vyházela zdvojené samohlásky a Pipihu bylo na světě.