Důvody, proč jsem se rozhodla pro self-publishing, jsou:
1) Abych měla kontrolu nad tím, jak bude knížka vypadat.
2) Abych z jejího vydání alespoň něco měla.
Zajímá-li vás obšírnější vysvětlení, tak tady je:
Podoba knížky pro mě byla důležitá, a protože jsem polygrafii studovala a sazbou se kdysi živila, lákalo mě udělat si knížku po svém. Sama jsem chtěla vybrat ilustrátora, písmo i papír. Sama jsem se chtěla s každou stránkou mazlit od začátku až do konce. Kdybych vydání svěřila nějakému nakladatelství, byl by můj vliv na její podobu velmi omezený, a mně bylo jasné, že bych to snášela dost špatně.
Napsat knihu jsem se za život pokusila mnohokrát, ale podařilo se mi to až když jsem po vyhoření z řízení školy skončila na dlouhou dobu doma. Popustit uzdu fantazii a vymýšlet všechny ty zvraty, legrácky a šifry se ukázalo jako ta nejúčinnější terapie.
Vzhledem k okolnostem jsem tak sice měla na psaní spoustu času, ale na druhou stranu jsem také byla téměř bez příjmu – nejprve řadu měsíců proto, že jsem pracovat nebyla schopna, a potom proto, že mě psaní už tak pohltilo, že jsem nedokázala přestat. Najít k tomu práci, která by mi psaní alespoň v nějaké rozumné míře dovolila, se mi ale nedařilo. Když pak bylo hotovo a došlo na úvahy zda a jak knihu vydat, hrála v rozhodování moje finanční a pracovní situace dost důležitou roli.
Jako začínající autorka bych u jiného nakladatele dostala honorář nejspíš ve výši 7 % z prodejní ceny knihy, který by se mi vyplácel postupně podle prodejů. A protože je dost pravděpodobné, že jiný nakladatel by zvolil úspornější variantu výroby (například lepenou vazbu místo šité, slabší papír, pouze černobílé obrázky a nižší honoráře pro redaktora a ilustrátora), kniha by nejspíš stála méně, než stojí dnes. Kdyby by to bylo například 550 Kč, můj podíl by byl 38,5 Kč z každé prodané knihy (pokud by na ni ovšem nakladatel nedal slevu, protože v takovém případě by se s ní snížil i můj honorář).
Gamebook jsem psala dva roky, a když jsem to jednou zkoušela odhadnout v hodinách, dostala jsem se na číslo cca 2 000. Pokud by se vydalo 1 000 kusů a všechny se do dvou let prodaly, dostávala bych postupně za 2 000 hodin “práce” 38 500 Kč (samozřejmě, pokud by nedošlo na zmiňované slevy). Kdyby byl náklad vyšší, dostala bych víc, ale zase až po delší době a v poměru k době psaní by to stále byla symbolická odměna.
Já vím, psala jsem to sobě a svým klukům pro radost, takže to nebyla “práce”, ale když už se měl z knížky stát “produkt”, nedokázala jsem se vypořádat s myšlenkou, že na výsledku mých dvou let psaní, během kterých jsem žila z úspor, by vydělali všichni, jen ne já.
Takže i když vydání vlastním nákladem znamenalo další zářez do rodinných úspor, vycházelo jako náročnější a riskantnější, ale z finančního hlediska také jako ta lepší volba.