Menu Zavřeno

Proč knížka není v běžné knihkupecké síti

Dostat knížku do všech řetězců a malých krámků znamená dát ji velkým distribučním firmám, což jsem také původně měla v plánu. Když jsem ale zjistila, jak to s distribucemi chodí, rozhodla jsem se plány změnit.

Trochu na pováženou pro mě byla nejprve už procenta, která si distribuční firmy berou. Jejich rabat se pohybuje kolem 55 % z ceny knihy, přičemž je ale třeba říct, že 30-35 % z toho by měl být ještě podíl pro konečné prodejce. Líbilo by se mi, kdyby ta procenta byla nižší, ale tak nějak chápu, že se jejich výše nějak přirozeně vyvíjela, a proto je dnes taková, jaká je. 

Hlavní háček s velkými distribucemi je pro mě v tom, jak sráží cenu knížek. Jakmile totiž nějaký titul dostanou, tak mají-li e-shop, vystaví ji tam o 10, ale i 20 a více procent levněji, čímž strhnou prodej k sobě a nakladatel (a menší knihkupci) tak v podstatě přijdou o šanci také něco prodat.

Dalším kamenem úrazu je, že distribučních firem je tu jen pár, a některé z nich patří velkým nakladatelským domům, pod které pak mnohdy spadají i řetězce prodejen. Pro distribuci tak vzniká lehký střet zájmů, které tituly z té obrovské produkce na pulty prodejen přece jen dostat, a malým nakladatelům se mnohdy stává, že i když svou knihu do distribuce dali, v knihkupectvích se stejně neobjeví.

Poslední třešničkou na dortu pak je, že si distribuce berou knihy jen do komise, vyžadují dvouměsíční splatnost, a ani tu prý často nedodržují. Asi to také nemají lehké, všichni děláme, co můžeme, ale z pohledu začínajícího nakladatele taková spolupráce úplně smysl nedává.

Uvědomuji si, že jsem v oboru nováček, některé souvislosti mi možná ještě unikají a moje rozhodnutí jsou tím jistě ovlivněna. Stejně tak je mi jasné, že kdybych vydala titulů více, nahlížela bych na to jinak, ale dokud je v mých silách a časových možnostech pokusit se o distribuci knížky jinou cestou, jsem odhodlána to zkusit. 

Možná časem názor změním, možná mi dojdou síly nebo zjistím, že chci svůj čas věnovat něčemu jinému, ale zatím vyhrává varianta “batoh”. Pražská knihkupectví a prodejny s deskovkami si obíhám sama, ty ostatní se snažím kontaktovat e-mailem nebo zprostředkovaně přes přátele a známé. 

Někdy z toho bolí záda a při odmítnutí občas trochu i u srdce, ale jsem s tím v míru a každá jedna objednávka mi dělá o to větší radost.